Kdo vlastně financuje ČT?

Zatím to vypadá tak, že my si ji povinně platíme a ona za odměnu s námi manipuluje v prospěch jakýchsi utajených skupin. ČT se jednostranně snaží vnucovat jedinou pravdu, vybírá si k rozhovorům jen ty, kteří ji budou pomáhat přesvědčovat posluchače o její jediné pravdě.

Volební neúspěch Schwarzenberga vyprovokoval dobře situované mediálně známé osobnosti k neuvěřitelně jednostrannému tlaku každodenně vídanému především v České televizi. My ostatní jenom žasneme nad tím, jak nehorázně je vedena kampaň za odstranění zvoleného prezidenta. Většina lidí volila Zemana především proto, že očekávala jeho přímost, bonmoty a místy i legraci. Jenže sprostá slova v ČT některého politika dělají upřímným miláčkem národa, jiného zatratí několikatýdenním, neutuchajícím a dnes již vlastně očividně trapným povykem. Stále nám je ve všech médiích jednostranně vnucováno pojetí dějin s tím, že tak to je v dané době pro někoho výhodné. Je třeba si například uvědomit, že Ruská federace nyní není komunistická a je vlastně víc kapitalistická, až oligarchická, než v našem státě. Taky v Číně je vládnoucí komunismus víc podobný naši toužebně očekávané alternativě v roce 1968. Kdysi Havel takovou podobu u nás podporoval, ale když vznikla v Číně, spojil se pouze s Dalajlámou, který byl přitom devět let členem Komunistické strany Číny. Je dobré si přečíst dějiny Tibetu k pochopení důvodů, proč byl Čínou anektován. Po celou dobu existence velké Číny lze vystopovat její svrchovanou neagresivitu, což se o Tibeťanech v minulosti říci nedá. Sdělovací prostředky nám vnucují jakousi moderní verzi dějin, která se neshoduje s historickou skutečností. Havel odboural hospodářskou spolupráci s Čínou jako projev sympatií k Dalajlámovi. Přitom tato slibně se rozvíjející země byla předtím za komunismu Československu poměrně vděčná za dovoz našich strojů a celých výrobních celků.

Po roce 1989 se u nás zrušila výroba zbraní, a ta byla víc jak sto let pro náš stát dominantním průmyslem, podařilo se zrušit export strojů a různých linek do zemí bývalých socialistických a rozvojových zemí, nevýhodně se prodaly banky, přestaly se projektovat vlastní stroje a linky a začaly se zde pouze montovat zařízení, která prodával ten druhý.

Je dobré si přečíst dějiny vzájemných vztahů států, které jsou nyní v konfliktu, vždy se pak lépe chápou některé rozum drásající situace. Když Němci spolu se svými nacistickými evropskými pomocníky plenili Sovětský svaz, byli vnímáni jako dobyvatelé. Otázkou je, když Rusové tlačili Němce a jejich spojence Maďary, Slováky, Rumuny, Poláky, Italy, Finy, Chorvaty, ale i několik tisíc původních obyvatel z pohraničí Československa, Belgie, Francie, Norska apod. nazpět, bylo jejich nově získané území taktéž nehorázně dobýváno? Jak by Evropa vypadala, když by nebylo „krymské konference“?  Svět by se nemohl divit, když by si Sovětský svaz po vytlačení útočníků ponechal všechna dobytá území v původním vlastnictví Němců a jejich nacistických pomocníků. 7. 12. 1941 napadlo Japonsko USA, 11. 12. 1941 Německo a Itálie vyhlásili válku USA a o den později vyhlásilo válku USA i Slovensko. Proto bylo pro nové sjednocení Československa tolik potřebné Slovenské národní povstání. Za slovenskou armádu útočící na Ukrajinu bojoval i jeden můj spolupracovník a vyprávěl, jak to tam vypadalo. Předvedl, jak drží samopal, kopne do dveří dřevěného stavění a s úžasem vidí připravené jídlo na stole a vítající Ukrajince. Lidé tam doufali, že se zbaví ruské nadvlády a Němce vítali. Němci ale nedělali velký rozdíl mezi domorodci, bezhlavě je vraždili, takže za čas se většina Ukrajinců proti nim postavila. Pro snadnější pochopení dnešního stavu na Ukrajině je dobré znát i dějiny vzájemných vztahů s okolními státy. Historicky doložená nevraživost Polska, Ukrajiny, Ruska a Litvy se dnes zdá být pro nás těžko pochopitelná. Podobná historická nevraživost však byla i mezi Čechy a Němci.

Dnes zanedbatelná Litva byla jeden čas největším evropským státem, bojovala proti Rusku, Ukrajině a Polsku, většinou ne sama, vždy se s některým sousedem spojila proti jinému. Vzájemné válčení mezi sebou podpořil později řád Německých rytířů, hordy Mongolů, Uhrů, Tatarů a Arabů. Dá se říci, že střední Evropu a tedy i západní, vlastně tyto státy chránili před nájezdy těchto hord. Nevraživost Poláků a Ukrajinců, je stejná jako nevraživost Poláků a Rusů a nelze se divit i neshodě ukrajinsko-ruské. Na „krymské konferenci“ se vítězná trojice dohodla o poválečném uspořádání a tato úmluva je vlastně platná dodnes. Těžko dnes vnucovat Rusům jinou úlohu, než zničit ukrajinský nacismus jak jim tenkrát na konferenci bylo uloženo. To si asi na poslední chvíli uvědomil i Obama a ustoupil nedávno od větších hrozeb. Evropa a především naše ČT si tyto důležité úmluvy nechce připustit. Podobně problematické a především zcela jednoznačně posuzované v ČT je sestřelení malajského letadla 17. července nad územím Ukrajiny. Věřím tomu, že všichni čelní představitelé Ruska, USA a samozřejmě i Ukrajiny vědí velice dobře a jistě, kdo je vinen. Špionážní satelity snímají každý krok na tolik sledovaném území. První povolené snímky vraku letadla v našich médiích navíc jednoznačně ukazují na střelné rány. Že by si Ukrajinci nechali přes své území létat bojové ruské letouny? Naše ČT by nám velice ráda ukázala, jak se z Ruska na východní Ukrajinu vozí zbraně, ale neukáže, protože nemá jediný solidní záznam, žádný důkaz nebyl podán.

Jedním z nejvíce střeženým tajemstvím oficiální Varšavy je – kolik stovek tisíc Poláků šlo dobrovolně do služby Hitlerovi proti SSSR. Varšavu nezajímá osud 60 277 Poláků, kteří upadli do sovětského zajetí v letech 1941 – 1945. Bavíme se ovšem jen o těch, kteří v této době měli na sobě uniformu wehrmachtu či vojsk SS. Celkem – jak do wehrmachtu, tak do vojsk SS – vstoupilo kolem půl milionu polských dobrovolníků. Nic není jednoznačné! Více jak 20 tisíc zavražděných polských důstojníků v Katyni byla jen asi desetina umučených Poláků, které ve stovkách vesnic v roce 1943 na Ukrajině vyvražďovali Banderovci.  Přitom Poláci nenáviděli především židy a to nejen z důvodu náboženského, ale i pro jejich bohatství a viditelně snadnější bytí.  Není náhodou, že zrovna na území Polska byla Osvětim a další vyhlazovací koncentráky, v nichž byly umučeny miliony Židů a zajatých sovětských vojáků? Polský ministr zahraničí Józef Beck totiž podepsal počátkem roku 1934 smlouvu o přátelství s Hitlerem. Už v lednu 1939 jednal v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. Polsko zahájilo rozhovory s Hitlerem o průchodu německých vojsk při útoku na Sovětský svaz. To jsou fakta, která nám naše ČT pro jistotu neříká, ale i naši historici to neradi připomínají.

Nebýt Němci vyvolaná druhá světová válka, nepřišel by k nám komunismus a vlastně by pravděpodobně vyhnil v Rusku. Dokonce by tam nezískali německé zajatce-experty na atomové a raketové zbraně. Nutno dodat, že ani ten komunismus nevznikl v Rusku. Původ má v Německu (Marx a pomocník Engels), navíc v průběhu 1. světové války byl z Německa vlastně záměrně z taktických důvodů vyvezen v podobě Lenina do Ruska. Vtírá se otázka, co nám vlastně silné evropské státy připravují dnes?

EU nám určuje vše, již nemáme šanci být v něčem nápaditější a soběstačnější. Je-li ale některý vyspělý stát pětkrát vyspělejší než náš, je celkem přirozené, že bude také pětkrát tolik lákat přistěhovalce z muslimských států. Přidá-li se k tomu ještě důsledné dodržování lidských práv, připravují si ty nejvyspělejší státy EU, při rozmnožovacích schopnostech muslimů, na rychlý a legální přechod k islámu. V tomto případě jsou platná přísloví, že "Není všechno zlato, co se třpytí" a „Všechno zlé je k něčemu dobré“. Do našeho nebohatého a ne tak demokraticky vyšperkovaného prostředí se jim zatím moc nechce. Bezhlavá demokracie vždy pomáhala víc kriminálníkům, podvodníkům a církevním extrémistům. Běžným občanům vnucovaná celospolečenská poslušnost vždy nakonec znamená konec jejich civilizace, ostatně tomu tak v historii vždy bylo.