Zaručený vývoj lidstva?

Teprve nedávno jsem se dozvěděl o pokusu s názvem Vesmír 25 amerického vědce Calhouna. Vědec 25 myší zajistil komfortem, stravou, bezpečím a pozoroval jejich předpokládané rychlé rozmnožování. Očekávaná populační exploze se

nekonala, přestože se na počátku každých 55 dní počet jednotlivců zdvojnásoboval. Naopak, zanedlouho hlodavci do jednoho vymřeli. Hrozí podobná skutečnost lidstvu, nebo má vše jeden háček, ne-li hák.

Ve zkratce popíši výběrem z několika článků o těchto opakovaných a vždy stejných pokusů to nejpodstatnější. Na počátku dal Calhoun osm myší, někde tvrdí, že potkanů i hrabošů, 4 samečky a 4 samičky do izolované velké nádrže, skvěle je krmil a lékařsky sledoval. Každých 55 dní se počet „ráje“ zdvojnásobil, ale od 316 dne se počet zdvojnásoboval jen každých 145 dní. Když bylo celkem 600 myší, starší generace nedala přednost mladší, samci přestali jevit zájem o další rozmnožování a žili si odloučeně a pouze si jen zušlechťovali kožíšek. Samci vše vzdali, ale samice naopak začaly vraždit, dokonce i své potomky. Konec ráje, začátek smrti. Věkový průměr myši, která žila v nádrži do předposlední fáze, je 776 dní. V poslední fázi myši umíraly o 200 dní dříve. Úmrtnost mezi mladými jedinci dosáhla dokonce 100 %. Samičky sice rodily potomky, ale muži se spojovali s jednotlivci svého pohlaví a ukazovali vůči samičkám neoprávněnou agresi. I přes hojnost potravy samice zabíjely a jedly své děti. Poslední přeživší zahynula po 1780 dnech od zahájení experimentu. Calhoun před koncem pokusu přestěhoval několik malých hlodavců do jiné nádrže, kolonii ale nezachránil. Ani oddělené myši se nechtěly pářit a zemřely. Tyto zvýrazněné věty je dobré si zapamatovat pro vysvětlení onoho „háku“ z druhé části mého článku.

Tento pokus byl prováděn v 70. letech vícekrát i jinde na světě a to i s 25 hlodavci, výsledek byl vždy shodný. Samci se vždy později věnovali jen krmení a byli posedlí svou krásou, přestali vykazovat své charakteristické rysy a nejevili zájem jak o samice, tak o své území. Samice ztratily zájem o kontakt s ostatními, snížila se porodnost a zvýšila úmrtnost nedospělých. Myši se pouze krmily a spaly a Calhoun s mnoha vědci nabyli dojmu, že lidstvo v tomto podobném stavu bez běžného stresu a napětí nakonec vymře také. Za příklad lze vzít Japonsko, které ještě donedávna soběstačně fungovalo a prosperovalo. Z ničeho nic ale najednou lidé ztratili zájem o sex a přestaly se rodit děti. Porodnost v Japonsku, která dosahuje 1,1 dítěte na ženu, nikdy nebyla nižší a snižuje se každým rokem. Japonsko má už nyní nejstarší obyvatelstvo na světě. Podobně se snižuje porodnost v Německu, Francii a jiných vyspělých státech vedených shodou okolností neplodnými vůdci. Zdá se, že neexistuje způsob, jak se vyhnout hrozící democidě. Sociálně patologické jevy zmiňované v experimentech Calhouna jsou tu nejen zjevné, ale jsou i celospolečenským problémem.

Čeká lidstvo podobný osud jako myši ve zmiňovaných pokusech? Dá se předpokládat, že pro lidstvo platí podobné zákony, akorát cyklus rozmnožování 55 dní se prodlouží na 25 roků. Jakmile živé bytosti žijí v podmínkách přeplněnosti, jejich chování se změní z konstruktivního a kladného na destruktivní a úchylné.

V roce 1800 žila na naší planetě 1 miliarda lidí. Za pouhých 210 let nás bylo již 7x tolik. Nacházíme se tedy v období populační exploze. Tato byla u myší ukončena ještě daleko před dosažením absolutní kapacity prostoru. Optimální hustota zalidnění Země byla vyčíslena na 9 miliard lidí. Člověk s tímto číslem by se měl narodit ještě před rokem 2050. Dobře však víme, že v prostorách hustého zalidnění a bohatství zdrojů se společnost již posunula do další fáze, do fáze rovnováhy. Index porodnosti byl v sedmdesátých letech 2,1. To značí, že z jednoho páru se narodily průměrně dvě děti. Dnes je index porodnosti 1,2. Růst se zastavil. Nejen v Japonsku, ale také v mnoha jiných přelidněných a bohatých územích vládne výskyt těchto jevů. Krasavci a krasavice povýšili své tělo, dobré jídlo, krásu a mládí na metu svého života. Všechny sociální role v jejich společenství již byly obsazeny, a aby získali pocit užitečnosti a uznání, museli by vynaložit na to nesmírnou námahu. Proto si čistí své kožíšky, zabývají se dobrou stravou, pitím a vlastnímu půvabu. Nevědí jak a proč by se měli zapojovat do zhodnocování společnosti. Stejně jako poslední tisícovka myší – poslední generace, neumí nic aktivně udělat pro svůj život, neumí být pro sebe ani pro společnost užiteční. Budoucnost společnosti je nezajímá, jsou tu přece na tom světě jednou, chtějí si užívat a ne se starat o jiné tak, jak to dělali jejich rodiče. Nastává psychická degenerace.

A nyní k tomu „háku“, který všechny tyto podivné závěry asi vyvrací, to již ale nechám na uvážení čtenáře, pouze se divím, že na tento zádrhel nepřišli oni vědci. Jde o sledování genetiky oněch pokusných myší z pohledu příbuznosti s pochopitelnou nastávající  fyzickou degenerací. Se zvyšující se příbuzností klesá potřebná variabilita a vzrůstá šance nemocnosti, vrozených vad a úmrtností až o 40%. Vzpomeňme si, z incestu stvořený Zeus, egyptští vládci i Kleopatra, Medicejský rod nedožívající se 45 let, Habsburkové a jejich čelisti, ztráta barviva v kůži, malá lebka atd. Slavný vědec Darwin se oženil se svou sestřenicí, což mu schválila anglikánská církev, měl ale své děti churavé a postižené. Jeho nejmladší syn Charles Waring dokonce zemřel v necelých dvou letech. Čachtická paní Alžběta Báthoryová byla potomkem bratrance a sestřenice, její sadismus a sexuální zvrácenost je elitní. Většina náboženství a dnešní věda incest zakazuje.

Rekombinace chromozomových párů způsobuje to nejdůležitější pro vývoji daného druhu živočichů, na celém světě nikdy nebyli, nejsou a nebudou geneticky stejní jedinci. To je důležité pro vývoj druhu, ale i pro případné vymření nepovedené kombinace. Pro pokusy s genetikou se myši velice hodí, mláďata vrhnou až 8x za rok, mají až 9 mláďat, jejich chov je velice levný a pro většinu lidí nepohoršující. Vědci spárují vždy jedince se stejnou chorobou, zdravé potomky vyřadí a kříží dál postižené příbuzné. Jejich průzkumem dostávají dokonalé informace o nemoci a podle toho se dál snadněji orientují. Dva britští genetici před 40 lety začali s 20 liniemi, rodiče těchto myší však už pocházeli z páření bratranec-sestřenice (koeficient inbreedingu je pravděpodobnost, že jedinec zdědil obě alely téhož genu od jednoho předka, byl F = 0,125). Dramatická změna nastala v páté generaci, kdy 15 linií zaniklo (F = 0,703). Ve dvacáté generaci byla hodnota koeficientu intenzity příbuzenského páření F = 0,988, přičemž genetici měli štěstí, neboť jim přece jen jedna linie zbyla. Existence stovek inbredních myších kmenů svádí k domněnkám o neškodnosti inbreedingu. Nový kmen lze vytvořit bez problémů, jen když se vyjde z jedinců bez škodlivých mutací. Taková situace ale může vzniknout pouze šťastnou náhodou. Většinou dosažení úspěchu předchází dlouhodobý výběr provázený řadou neúspěchů. Kromě toho jsou všechny inbrední kmeny oproti divokým formám konstitučně oslabeny. Jsou chovány při stálé teplotě a optimálním mikroklimatu, dostávají krmné granulované směsi obsahující všechny potřebné živiny a některé chovy jsou drženy dokonce ve sterilních podmínkách. "Ochranáři", kteří vypustili pokusné myši do přírody, nevěděli, že by bylo šetrnější tato zvířata rychle zahubit. Inbrední albinotická myš má šanci ve volné přírodě přežít (i bez predátorů) asi tak jednu noc. Z výzkumu plemenitby hospodářských zvířat (jak z laboratorních experimentů, tak z několikageneračního úzkého i vzdálenějšího inbreedingu) vyplývá, že se deprese projevuje snížením životaschopnosti, snížením odolnosti k vnějším činitelům a oslabením konstituce (náchylností k infekčním nemocem). Po snížení odolnosti se zpravidla u zvířat objeví snížená plodnost či neplodnost. Vyvolá ji ztráta libida, degenerace vaječníků, vymizení příznaků říje a snížená tvorba či poškození spermií.

Nyní je na vás, zda budete věřit Calhounovým pokusům s výsledkem záhadného nezájmu živočichů v prostředí blahobytu bez tolik potřebného stresu, napětí a tvořivosti s konečným vymřením, nebo je pokus s myší skupinkou završen tolik známou až smrtící genetickou degenerací tvorů z příbuzenského páření. Proč jsou Češky krásné, Slovenky ještě krásnější a Angličanky naopak nic moc? U nás je střet různých národů s odlišnými geny, na Britských ostrovech vede jednotnost k jisté degeneraci.

Vědci ze Stanfordovy univerzity odhadli, že v jednu chvíli nežilo na celé planetě více než dva tisíce našich předků. Teprve na počátku pozdní doby kamenné se tato čísla začínají rapidně zvyšovat a od té doby již úplné vyhynutí člověku nikdy nehrozilo. Podle jiného nedávného výzkumu dokonce vděčíme za svoji existenci jedinému kmeni o pouhých dvou stech členů, kteří překročili Rudé moře asi před 70 tisíci lety. Předchozí studie již ukázaly, že všichni dnes žijící lidé sdílejí jedinou ženskou předchůdkyni (z mnoha tisíc), která žila v Africe asi před 200 tisíci lety. Tento poslední závěr je za mého života asi tak osmý a proto mu pro jistotu také nevěřím. Vyvrácení genetické příbuzenské apokalypsy v tomto pokusu by šlo provést pečlivou výměnou jednotlivých myší tak, aby nebyly příbuzné po každém vrhu.
https://eurozpravy.cz/veda-a-technika/veda/217694-jak-by-dopadlo-lidstvo-kdyby-nemelo-starosti-ukazal-to-jeden-z-nejdesivejsich-experimentu-v-historii/