Oldřich Šrámek

K oživení vesmíru je nyní vhodnější počítač než člověk

8. 08. 2017 15:26:12
Bezesporu jednou lidstvo dříve nebo později bude muset Zemi opustit, to je jisté, ale představovat si pouze přemísťování lidí jakýmisi dopravními raketovými vlaky, je z dnešního pohledu řešení nejméně reálné.

Snad ještě na planetu naší slunečné soustavy, třeba Mars, by to šlo technicky zvládnout a na krátkou dobu by se existence lidstva prodloužila, protože většina materiálů potřebných pro život tam je. Podezřelé je ale množství nepodařených posledních misí na Mars. Přesto je například podle Elona Muska cesta na něj zanedlouho možná s pomocí supervýkonné rakety osazené 42 motory s celkovou nosností 550 tun. Raketa nejdříve vynese na oběžnou dráhu vesmírnou loď a vrátí se zpět na Zem, aby pak ještě několikrát k lodi přinesla náklady paliva na cestu tam a zpět. Samotná loď má být 50 m vysoká a 17 m v průměru. Cesta na Mars a zpět by měla trvat asi 3 měsíce, cestujících by mohlo být ze začátku 100, později až 200. Otázkou je kdo ty lidi na Marsu bude živit, zásobovat kyslíkem a především k čemu takové cestování bude dobré? Důvodem snad může být jenom zjištění, jaké problémy lidstvo může čekat při skutečném přesidlování svých následovníků na planety vzdáleného vesmíru.

Přesidlování na planety vzdálené tak, že by se na ně současnými dopravními prostředky cestovalo příliš dlouho, ztrácí proto smysl nejen technický, ale i z důvodu přežití jakéhokoliv tvora. Dá se již dnes tvrdit, že pozemští lidé jako celek mohou zapomenout na přesidlování, v případě očekávané katastrofy se jednoduše nechají přirozeně vymřít a jen pro několik málo jednotlivců se nakonec najde nějaký způsob transportu. Lepší než mluvit o transportu člověka, bude zamýšlet se o jisté formě transformace lidské schopnosti myšlení na nějakého tvora a možná postačí přenést pouze lidskou DNA, pro dané prostředí předem modifikovanou. Něco podobného zřejmě provedl Bůh, který se za každou cenu nikomu nechtěl ukázat.

Skoro 40 let již letí do vesmíru dvě družice Voyager rychlostí 50 000 km/h a mimo Mléčnou dráhu se dostanou až za 225 milionů let. To již budou bez jakékoliv energie, dokonce spojení se Zemí se vytratí již za pouhých 13 let. Dnes je spojení s nimi ještě možné a to jsou vzdálené jen kolem 18 světelných hodin.

Je těžké si představit, že by v současné době lidstvo dokázalo sestrojit raketu tak velkou, aby v ní byly udržovány podmínky pro běžný život třeba i jen jednoho člověka. Jeho spotřeba jídla, vody, tepelné energie, kyslíku, energie pro komunikaci se Zemí a jiné potřeby je ohromná. Není jisté, zda by se našla vhodná planeta vůbec v naší Mléčné dráze, vhodná planeta třeba bude ještě dál, a tak je při současných velice slabých technických schopnostech nerozumné se snažit stále jen uvažovat o cestování člověka vesmírem. Představa, že raketa poletí dlouho a lidé se nechají zmrazit a v příhodný čas rozmrazit je prozatím nereálná, v tomto ohledu se totiž složité organismy zatím ze zmraženého stavu nepodařilo oživit. Lidstvo by mělo hledat jiné, pro dnešní stav vědy dostupnější metody zkoumání vesmíru. Jednou z nejvíce logických metod je poslání mnoha raket na určité předběžně vytipované vzdálené planety, u kterých se dá předpokládat vhodné prostředí pro jakoukoliv formu života a nemusí být hned ideální zrovna pro člověka. Rakety by měly být osazeny pohyblivým zařízením s velice vyspělým počítačem. Ten počítač přeci jenom není tolik náchylný na malý rozsah teplot potřebný pro existenci člověka, nepotřebuje kyslík a vodu, nevadí mu velký rozptyl gravitace, záření a především nepotřebuje tolik energie. Ta by se pro pohon velmi pomalého zařízení s počítačem měla dát vyrábět snad na každé planetě takřka z čehokoliv, například z příhodného světla, tepelné energie, radiace atd. Je dobré si uvědomit, že není potřeba mít té energie mnoho, ono zařízení se může pohybovat velice pomalu, čas nerozhoduje.

Dnešní technické schopnosti jsou na takové úrovni, že potřebná zařízení lze již nyní sestrojit a jediným skutečným problémem je vybavit toto zařízení takovým počítačem, který v podstatě nahradí dokonale přemýšlejícího člověka, lépe řečeno dokonce dokáže využít znalosti dnešního celého lidstva.

Tento počítač by měl v podstatě vědět vše z potřebné techniky, musel by se logicky rozhodovat, musel by navádět zařízení k odběru materiálů a jejich vyhodnocení, musel by vědět, jak v daném prostředí by se žilo jakékoliv rostlině a případně i živočichu a co by bylo nutné zajistit pro přizpůsobení prostředí pro život člověka. Na druhou stranu by nemusel odpočívat jako člověk, poslal by všechny poznatky na Zem a tady by se případně vytvořily modifikované rostliny, živočiši a dokonce třeba i lidé, nebo lépe jen jejich přizpůsobená DNA. Již v dnešní době se začíná totiž objevovat snaha zasahovat do DNA rostlin a živočichů natolik, že se třeba vyřadí náchylnost na ozařování, nebo odolnost na přemíru vlhkosti nebo sucha, rychlejšího, nebo pomalejšího růstu atd. Tyto modifikované DNA se zárodky rostlin, nebo dokonce živočichů by se následně poslaly na tuto již připravovanou planetu k postupné kultivaci prostředí pro následující osídlení lidskými tvory. Podobným způsobem pravděpodobně bylo připravené prostředí i zde na Zemi.

Aby DNA rostlin a živočichů vůbec vznikla, nestačil k její tvorbě nejen čas dnes uváděný pro vývoj zde pouze na Zemi, ale nepostačil ani čas udávaný pro existenci dnes uznávaného vesmíru od Velkého třesku. Vesmír je určitě složeninou mnoha Velkých třesků a forma DNA se musí přenášet z jedné části vesmíru do druhé doslova časově nekonečně. Jednotlivé chemické prvky mají jisté přirozené vlastnosti se spojovat, dokonce za určitých okolností mají sklon vytvořit částečný náznak tvořit jednoduché organické sloučeniny, ale k vytvoření tak složité reprodukční látku jakou je DNA muselo být zapotřebí takřka nekonečného času.

Technika strojní se již mnoho let nevyvíjí tak rychle jak tomu je v poslední době u počítačů. Umělá inteligence dokáže mezi sebou komunikovat vlastním jazykem lidem nesrozumitelným. Podobnou situaci již zažil překladač Google, vlastní jazyk používá jeho překladač mezi určitými jazyky. Podařilo se také například upravit gen v lidském embryu, který způsobuje vážné onemocnění a selhání srdce a tak to půjde dál v genetickém inženýrství až ke geneticky modifikovaným jedincům. Již dnes se počítá s tím, že by se mohl výkon superpočítačových sestav vyrovnat výkonu lidského mozku (38 tisíc biliónů operací za sekundu a je vybaven paměťovou kapacitou až 3 584 TB) a mohla by tak proběhnout první simulace. Prosazují se kvantové počítače, snižuje se tím potřebná energie a zároveň stoupá výkon. Kognitivní (bleskově rychlé využití všech znalostí světa) systémy dokážou samy rozvíjet svoji umělou inteligenci a tak nová generace počítačů by měla poznávat a vnímat svět takový, jaký skutečně je. Dokážou vnímat hmatový, zvukový a zrakový vjem a vědci IBM dokonce vyvíjejí počítačový systém vnímající chuť. Údajně za 5 let čidla zabudovaná do počítače nebo mobilu budou detekovat například zdraví člověka podle analýzy dechu. Počítačový obor je na nezastavitelném vzestupu a právě tímto směrem by se měla ubírat cesta detailního poznávání a dobývání vesmíru.

Autor: Oldřich Šrámek | karma: 14.01 | přečteno: 268 ×
Poslední články autora