Nejdříve stručná rekapitulace, na závěr snadná řešení. V roce 1989 u nás bylo 200 tisíc vojáků a 70 tisíc civilistů pracujících pro armádu, tedy tolik, kolik má dnes zvlášť Německo, Británie nebo Francie. Dnes je v české armádě
21 tisíc vojáků a 7,5 tisíc civilistů, tedy přibližně desetina předešlého počtu.
V roce 1989 dosahovaly u nás výdaje na obranu zhruba 6 procent HDP, dnes se dává 1,01 a Stropnický slibuje vzestup na 1,4 v roce 2020. Méně dávají jen Belgie, Španělsko, Lucembursko a Island, který v pravém slova smyslu armádu nemá, co by kdo chtěl od státu, který má méně obyvatel jak Brno, dost na tom, že hrají lépe fotbal jak my. Evropské státy NATO mají dohromady průměr výdajů na obranu pouze 1,47 procenta HDP. Obranný rozpočet USA činí 577 miliard dolarů a činí 39 % všech vojenských výdajů na světě. Jsou zde ale dvě záhady, například Německo, které také zvyšuje výdaje na obranu, loni vynaložilo pouze 1,2 procenta HDP a přitom překvapivě armáda České republiky je 29. nejsilnější armádou světa s počtem 20 tisíc vojáků, čtrnácti nadzvukovými letouny a 123 tanky.
Naše země byla největším výrobcem proudových cvičných letounů natolik, že v letech 1952 až 1972 byla největším licenčním výrobcem letounů MiG, kterých vyrobila 3 700 kusů. Nejvíce vojenské techniky se vyrábělo na Slovensku v sedmdesáti podnicích se 100 000 osobami a vytvářeli tam tak až 50 % tvorby jejich národního důchodu. V ČR byla zbývající jedna třetina zbrojního průmyslu. V letech 1984- 1988 vyvezlo Československo zbraně celkem za 2,7 miliard USD a zařadilo se tak na sedmé místo mezi světovými exportéry zbraní. V roce 1992 poklesla výroba ve srovnání s rokem 1987 asi o 80%. Nový politický systém vedl k zásadní změně v názorech na obranyschopnost státu a Slovensko dostalo chuť si rozhodovat po svém.
Vojenskou službu jsem nenáviděl, byl jsem dvakrát odveden, podruhé po zlomenině páteře kdy mi bylo 28 let. Měli jsme již jedno dítě a druhé čekali, manželka nedostávala za mé vojančení ani korunu, protože byl zákon, že si každý má vojnu odsloužit do 25 let. Z důvodu, že muži v nejproduktivnějších letech nepracují a je vlastně na jejich vojančení vynakládáno ohromné množství peněz, mě zrušení povinné vojenské služby po pádu poslušnosti SSSR velice potěšilo, ale zrušení výroby zbraní jsem považoval za nerozumné.
A nyní k tomu snadnému zvýšení výdajů na obranu. Bude to znít poněkud směšně, není ale možné zvýšit výdaje na obranu prostě jenom tím, že se vojákům zvýší platy na úroveň platů těch ve vyspělých státech v NATO a nákup zbraní se zadá těm politikům, kteří nakupovali letouny, padáky a Pandury vysoko nad cenou obvyklou? Neprováděli tito uznávaní experti vše v zájmu splnění budoucích povinností a vyšší bezpečnosti EU? To se ještě někteří lidé na ně zlobili, přitom se oni jenom snažili za každou cenu splnit přání NATO. V současnosti bude potřebné navíc najmout skutečně špičkové experty na přelstění manipulačních crackerů z Ruska proto, aby volby nekončily někde doslova proti zájmům vládnoucích stran. Nechce se mi věřit, že jsou v Rusku schopnější počítačoví odborníci než třeba u nás nebo v USA, jde především o to nešetřit a najmout si ty nejlepší.
